Stříbrné hledí se zalesklo na slunci. Těžká kopyta zadupala a rozvířila prach na cestě. Chtěla vyrazit. Pancířem chráněná postava kopla bílého koně do slabin a tasila meč. Kůň se vzepjal. Na sklonku nejvyššího napětí rytíř mávl mečem a vyrazil s koněm kupředu.
Naproti němu jsem stál já, jeho nepřítel. Stačila mi jedna střela. Ozvalo se zapraskání energie a tlumená rána. Rytíř se pohnul v sedle, kulka mu proletěla lesklým kyrysem a očividně i hrudním košem. Sesul se ze sedla a spadl do prachu. Kůň vyskočil a odběhl pryč. Už jsem ho nespatřil. To, co jsem viděl moc dobře, bylo bolestivé utrpení skučícího rytíře.
Schoval jsem pušku a přistoupil k němu. Sklonil jsem se a sundal mu přilbici. Byla to žena. Obličejem zkřiveným bolestí připomínala ženu při porodu. Vzal jsem do ruky meč, který upustila. Nenechal jsem jí trpět dlouho. Pozvedl jej nad tělem a zprudka bodl do místa, které by správně měla chránit přilbice. Tu jsem teď ale držel já v druhé ruce. Skučení ustalo. Z její tváře by už nikdo nepoznal, zda-li to byla žena, či muž.
Podíval jsem se na hodinky. Čísla patnáct a dvacet pět svítily rudě na displeji. Je nejvyšší čas se vrátit. Kromě přesného času hodinky ukazovaly i datum. Dnes je dvacátého června roku osm set třicet dva. Hodinky se rozblikaly a svět kolem se začal točit.
Upadl jsem a přistál na tvrdé podlaze. Otočil jsem se na bok. Vedle mě bylo křeslo a na druhé straně rozlehlá skleněná vitrína plná nejrůznějších relikvií. Vstal jsem a v rukou stále držíc meč a přilbici se vydal ke sklu. Pomocí datového kódu a svých hodinek jsem otevřel dveře vitríny u předem připraveného místa. Posunul jsem si pušku na zádech a potěžkal si své trofeje. Mnohem lepší pocit, než držet v ruce roh bílého nosorožce, nebo jednorožce, usmál jsem se.
Vložil jsem meč a přilbici na připravená místa a zamkl vitrínu. Posadil jsem se do křesla. Nádherný pohled. Mé hodinky opět zablikaly a na displeji se objevilo číslo dva tisíce třicet dva. Začal jsem nad tím přemýšlet. Proč mám z toho tak dobrý pocit? Ne, o to přeci nejde. Zajímalo by mě, co mě těší víc, ta sbírka nebo to zabíjení. Dokázal bych se na to dívat hodiny. Jak ta rudá načernalá tekutina kape z čepele… miluju to.
Naproti němu jsem stál já, jeho nepřítel. Stačila mi jedna střela. Ozvalo se zapraskání energie a tlumená rána. Rytíř se pohnul v sedle, kulka mu proletěla lesklým kyrysem a očividně i hrudním košem. Sesul se ze sedla a spadl do prachu. Kůň vyskočil a odběhl pryč. Už jsem ho nespatřil. To, co jsem viděl moc dobře, bylo bolestivé utrpení skučícího rytíře.
Schoval jsem pušku a přistoupil k němu. Sklonil jsem se a sundal mu přilbici. Byla to žena. Obličejem zkřiveným bolestí připomínala ženu při porodu. Vzal jsem do ruky meč, který upustila. Nenechal jsem jí trpět dlouho. Pozvedl jej nad tělem a zprudka bodl do místa, které by správně měla chránit přilbice. Tu jsem teď ale držel já v druhé ruce. Skučení ustalo. Z její tváře by už nikdo nepoznal, zda-li to byla žena, či muž.
Podíval jsem se na hodinky. Čísla patnáct a dvacet pět svítily rudě na displeji. Je nejvyšší čas se vrátit. Kromě přesného času hodinky ukazovaly i datum. Dnes je dvacátého června roku osm set třicet dva. Hodinky se rozblikaly a svět kolem se začal točit.
Upadl jsem a přistál na tvrdé podlaze. Otočil jsem se na bok. Vedle mě bylo křeslo a na druhé straně rozlehlá skleněná vitrína plná nejrůznějších relikvií. Vstal jsem a v rukou stále držíc meč a přilbici se vydal ke sklu. Pomocí datového kódu a svých hodinek jsem otevřel dveře vitríny u předem připraveného místa. Posunul jsem si pušku na zádech a potěžkal si své trofeje. Mnohem lepší pocit, než držet v ruce roh bílého nosorožce, nebo jednorožce, usmál jsem se.
Vložil jsem meč a přilbici na připravená místa a zamkl vitrínu. Posadil jsem se do křesla. Nádherný pohled. Mé hodinky opět zablikaly a na displeji se objevilo číslo dva tisíce třicet dva. Začal jsem nad tím přemýšlet. Proč mám z toho tak dobrý pocit? Ne, o to přeci nejde. Zajímalo by mě, co mě těší víc, ta sbírka nebo to zabíjení. Dokázal bych se na to dívat hodiny. Jak ta rudá načernalá tekutina kape z čepele… miluju to.
Žádné komentáře:
Okomentovat